Nicholas Veniamin a Alex Collier
Rozhovor z 30.6.2021
Nicholas: Dobrý den, vítejte. Dnes tu máme Alexe Colliera, velmi vzácného hosta, který měl kontakt s radou Andromedánů, řekl jsem to správně, Alexi?
Alex: Je to souhvězdí andromedánských dimenzionálních a významných bytostí.
Nicholas: Děkuji. A on říká, že je tady teď spousta 5D lidí a chystá se nám vyprávět svůj příběh, který nesmírně obdivuji. Sleduji Alexe Colliera a je fantastický, jsem jeho fanoušek a je mi ctí, že jsi v mém pořadu. Alexi jak se máš a děkuji, že jsi přišel.
Alex: Nicholasi děkuji, jsem rád, moc děkuji za pozvání. Je to pro mě skutečná pocta. Sleduji tvoji práci v úžasu, děláš fantastickou práci, jak dostat informace ven, dostat se k jádru věci a prezentovat fakta. Což je vše, co chceme dělat, protože lidstvo je už nějakou dobu tak trochu jako chodící slepí. Jdeme stále kupředu, ale nevíme, kde jsme byli a jaký je skutečný příběh lidstva, protože většina z toho nám byla zatajena, pokud jde o náš původ, naše počátky, historii naší planety a skutečnost, že Země nikdy nebyla středem Vesmíru, a skutečnost, že nejsme sami. Nikdy jsme nebyli sami a ve skutečnosti většina z nás na úrovni duše migrovala na Zem, aby zažila fyzickou podobu v této říši.
Nicholas: Byl bych rád, kdybys mohl udělat svou obvyklou prezentaci, kterou jsi dělal v minulosti s vaším s jedním videem, které jsem viděl s japonským publikem, které považuji za úžasné. A když jsem uslyšel prvních pět minut, byl jsem jako přilepený, a pak jsem se snažil najít další tvoje videa, a chtěl jsem slyšet další a další a další. Prostě to se mnou rezonovalo, cítil jsem se přirozeně, rozbilo to všechny moje systémy přesvědčení o tom, co nás učili od narození, protože tohle se mnou prostě nerezonovalo. Jediné, čeho jsem se držel, bylo prostě to, co mi bylo řečeno. Ale jsem tak otevřený poznávání pravdy a to, co jsi říkal, se mnou rezonovalo a bylo to skvělé. Takže kdybys mohl vysvětlit Zemi a kdo jsme, kde jsme, proč jsme geneticky zvláštní královská rodina a pak to, co se stalo, když ti bylo osm, a pak bychom mohli pokračovat dál, jestli to nevadí.
Alex: Nikdy jsem se nedíval na japonskou přednášku, vlastně se nedívám na žádnou z nich poté, co je udělám, takže to tady budu jen tak okřídleně říkat, protože si to nepamatuji jako takové. Ale ve zkratce bych chtěl jen říct, že život je všude na více úrovních existence a mincí říše není zlato nebo stříbro, je to DNA. Je to vyjádření DNA, které vytváří formy života, vytváří konkrétně formy života, které mají potenciál udržet ducha. Protože když máte životní formy, které drží ducha, vytvářejí a generují světlo a prostor, v němž se nacházíme. Tento holograf, kterému říkáme Vesmír, byl stvořen zvenčí. Nejprve zdroj všech věcí, Isness, my ho nazýváme Bůh, existuje pro něj více jmen, domorodí lidé ho označují jako Velký Duch. Ať už je ta přítomnost jakákoli, byla venku a vytvořila prostor a pak jsme jako Duše vstoupily do tohoto prostoru, abychom vytvořili světlo. A to zahrnuje spoustu věcí, zahrnuje to vytváření dimenzí, vytváření pásů světla, vytváření barevného světla a zvuku, vytváření tělesnosti a organismů, které obývají tyto tělesnosti, hvězd, které vytvářejí hvězdy, doslova hvězdy čerpají svou energii z vyšší dimenze. Takže když jste ve třetí hustotě, mnohé z našich hvězd stahují svou frekvenci svou energii, protože jsou všechny elektrické ze čtvrté hustoty. Nyní máme hvězdy, které se přeměňují ze čtvrté na pátou, jako naše Slunce. Naše Slunce se mění. Pokud jste mu věnovali pozornost v posledních 20 letech, stalo se bílým, už není žluté. To proto, že stahuje vyšší frekvenci z páté dimenze, odtud čerpá energii. Což je důvod, proč se v tom, co vnímáme jako náš vesmír, mění spousta věcí. Není to omezeno jen na Zemi. Země je jedinečná tím, že se nacházíme na samém konci spirálního ramene Orionu v naší galaxii a je to odlehlá lokalita. Byla udělána spousta věcí, které byly mimo působnost řekněme vyspělejších a starších civilizací. Mají tendenci věnovat pozornost mentorským civilizacím, které se teprve prosazují, které právě přicházejí na řadu nebo se samy vyvíjejí. A co se také snažili udělat, je eliminovat manipulaci, kontrolu, otroctví, věci tohoto druhu. Bohužel se toho zde po nějakou dobu vyskytovalo hodně a teprve nyní se věci začínají obracet. A tím mám na mysli, že nyní nám dávají čas, místo a přítomnost, abychom se sami mohli skutečně vyvíjet a stát se sami sebou. A oni odstraňují velmi regresivní přítomnost temna, které má nyní z jejich pohledu své místo, protože to, co dělá, je, že nutí ke změně. Když se však stane hrozbou pro existenci jakéhokoli organismu, tehdy musí být odstraněna a oni pro to udělají téměř cokoli.
Na severním poloostrově Michiganu poblíž skupiny jezer mívali moji prarodiče chatu poblíž místa zvaného Crooked Lake, a vždycky jsme tam ke konci léta jezdili všichni bratranci a sestřenice, tety a strýcové a všichni, a zůstávali jsme na chatě nebo parkovali obytná auta a podobně na pozemku a měli jsme poslední setkání předtím, než všem začala škola. A všichni jsme šli na obrovské pole hrát si na schovávanou, a já si pamatuju, jak jsem si lehl na hromadu do vysoké trávy pod kaštan a usnul jsem. Bylo hrozné horko a byl jsem unavený. A pak jsem se probudil, ležel jsem na stole v místnosti a odněkud vycházelo světlo. Nemůžu vám přesně říct kde, ale byly tam dvě bytosti, na levé straně žena, a na pravé straně nejspíš Morenay. Morenay je velmi vysoký, měří sedm a půl stopy a má světle modrou kůži. Fasaus je naopak velmi malý a jeho kůže bývala světle modrá, ale jak stárnou, stává se bílou. A vypadal spíš jako orientální asiat, i když jsou stejné rasy. Musím vám říct, že jsem se vůbec nebál, znal jsem ty lidi, znal jsem tyhle dvě bytosti a nejdřív jsem nechápal, jak to vím, ale bylo to absolutně beze strachu. A pak Morenay mluvil telepaticky, protože oni byli striktně telepatičtí. Na začátku mi nasadil takové zařízení, vypadalo to jako jarmulka, bylo to kovové a uprostřed to mělo díru, nasadil mi to na hlavu jak jsem ležel a jakmile mi to nasadil na hlavu, tak ze zdi vylezly monitory. A jedna řada těch monitorů mi ukazovala mě v minulých životech a vytahovali to z mé buněčné paměti. Něco z toho bylo opravdu skvělé, něco z toho bylo hrdinské a něco z toho jsem byl já, kdo zneužíval svou moc. A věděl jsem, že jsem to já, protože jsem se poznal, i když jsem měl různá těla, byl jsem různých ras, ale oči byly stejné a já to věděl. A na druhé straně to bylo všechno lékařské. Sledovali celé moje tělo, moje fyzické rysy. Nedokážu vám říct, jak dlouho jsem tam byl. Když mě položili zpátky na Zem, vstal jsem a nikdo už si nehrál na schovávanou. Máma říkala, že jsem byl nezvěstný 3,5-4 hodiny, byla vzteky bez sebe. Ale zajímavé je, že než tenhle první kontakt skončil, svěřili se mi, že jsem jeden z nich, že jsem sem přišel na misi před 62 a více tisíci lety v pozemském lineárním čase, a že mě chytili, mě a tři další, byli jsme čtyři, v občanské válce a ve válce, která se tu odehrála, a my jsme si vybrali stranu a byli jsme zabiti. Takže jsem si říkal: dobře, to dává smysl, proč znám tyhle dvě bytosti. Pak mi řekl, podívej, zažiješ nějakou skutečnou změnu, chceme, abys věděl, že to bude v pořádku, a já nevěděl, co tím myslí. Ale on prostě řekl, že nade mnou bdí, že budu v pořádku.
O dva měsíce později jsme jeli s mou těhotnou mámou sbírat jablka, a v roce 64 nebyly povinné bezpečnostní pásy, ve skutečnosti je spousta aut ani neměla, a srazila nás opilá řidička a já jsem přišel o mámu a o malou sestřičku a všechno se dramaticky změnilo. A já vám jenom podávám stručné informace. Potom, když jsem šel v noci spát, vytáhli mě ven a já jsem trávil s nimi čas ve svém duchovním těle, nechal jsem tělo za sebou a šel jsem s nimi a vedly jsme rozhovory a učili mě. A pak, když jsem byl trochu starší, kolem dvanácti let, můj táta pracoval na severu státu New York a bral mě k jezeru, kde jsem rybařil, protože jsem miloval rybaření, miloval jsem klid. A šel jsem tam a pak jsem slyšel Morenhův hlas jak říká, pojďme se projít. Takže jdu, on na mě mluví, byl jsem na cestě a pak najednou jsem na palubě a vedeme rozhovor. A já s nimi sdílím fyzicky. Jsou to bytosti páté hustoty, což znamená, že vnitřek jejich lodi je páté hustoty bez ohledu na to, co vidíte navenek, takže mi museli nasadit pás, který to držel. Je to v podstatě atmosférický pás, atmosférický oblek a naprosto dokonale napodoboval zemskou atmosféru. Takže i kdybych na jejich lodi něco sebral, kus jídla nebo tak něco, tak v okamžiku, kdy bych to sebral a přinesl dovnitř toho pole, tak by se to přeměnilo na něco, co bych mohl sníst, a byla by to výživa. Párkrát jsem to udělal s jejich jídlem, zkoušel jsem jíst jejich věci, ale obsah kyslíku byl tak vysoký, že mi bylo vážně špatně. A jednou jsem se pozvracel, tak řekli: ne, to už dělat nebudeme. Takže... podívej, snažím se to zestručnit, protože je toho prostě hodně.
Nicholas: Pomůžu ti. Mohl bys nám říct, jaká byla jejich loď, jak vypadala, jak byla velká a co tam všechno bylo?
Alex: Je to dokonalá kruhová koule a navenek by zvenčí nevypadala víc než 30 stop, ale když přijdou do čtvrté nebo třetí hustoty, mohou si vybrat velikost prostoru, který chtějí v naší hustotě zabrat. Jinými slovy, kdyby chtěli v naší hustotě zabrat pět mil, mohli by, ale to by na ně upozornilo, takže čím menší, tím lepší a nejvhodnější. A to, co jim nejvíc vyhovovalo, bylo někde kolem 30 stop. Jakmile vstoupíte na palubu lodi, má uvnitř sedm pater, můžete se procházet, nebo se vezete nahoru a dolů po patrech. Všechno co uděláte, je, že vejdete dovnitř, rozsvítí se světlo a on jen řekne, kam chcete jít, a já řeknu, že na letovou palubu, bum, jsme na letové palubě, a pak už vidíte jen to světlo a jste tam. Nezdálo se, že by tam byly nějaké funkční části, ale na každém patře byla jiná věc. Měli nákladový prostor, měli další prostor s vybavením všeho druhu, aby mohli opravit svou loď, kdyby se s ní něco stalo, ať už jsou kdekoli, mají tam všechno vybavení. Na dalším patře měli lékařskou skupinu, něco jako pohotovost pro případ, že by se jim něco stalo fyzicky, nebo kdyby měli dělat záchranné mise. Což často dělají u jiných ras, které uvíznou nebo jejich hvězdy se chystají na novu, nebo že dojde k planetární srážce mezi dvěma planetami, půjdou tam a budou zachraňovat, a pak, pokud budou mít zdravotní problémy, mohou to řešit přímo tam na lodi. Pak je tam obytná část, kde byl nějaký typ spacího prostoru. A pak je tam letová paluba a nad ní byla další paluba, na kterou mě nikdy nevzali. To by mohl být prostor pro pohonný systém, nevím přesně, to jen předpokládám, protože to je jediná věc, kterou jsem na jejich lodi nikdy neviděl.
Nicholas: Takže říkáš, že zvenku na naší 3D Zemi by ti ta vesmírná loď připadala jako pouhých 30 stop, ale pak uvnitř, jakmile nastoupíš dovnitř, je prostě obrovská.
Alex: Tady je nejlepší poznatek... jakým autem jezdíš?
Nicholas: Já mám Mercedes.
Alex: Nastoupíš do Mercedesu, a jakmile jsi uvnitř a zavřeš dveře, tak je zevnitř velký jako zaoceánská loď. Ale když vystoupíš z auta a zavřeš dveře, tak jsi na parkovišti o velikosti 10 stop.
Nicholas: Jasně, chápu to dobře. Takže když nám říkají, že mimozemšťani jsou mnohem vyspělejší než my a rozumí fyzice a hustotě víc než my, tak to znamená, že důvod, proč je ta vesmírná loď tak velká, je ten, že jsou schopni to ovládat, protože že jsou vyspělejší.
Alex: No, musíš si uvědomit, že v této konkrétní situaci jsou oni v páté hustotě. V naší fyzické sféře máme barevné spektrum a třetí hustotu 72 frekvencí, když se dostanete do čtvrté, je to 121, když se dostanete do páté, je to teď 223. To znamená, že prostor je větší, mnohem větší, než si vůbec dokážeme představit, což také znamená, že jejich fyzičnost je větší, jejich planety jsou větší. Celá posádka lodi je vysoká sedm osm stop, jsou to obrovské, obrovské bytosti v tomto prostoru. Když se rozhodnou spadnout do času, což by byla čtvrtá hustota nebo třetí hustota, přesněji třetí hustota, jak o nás mluví, když spadnou do času, zabírají v naší hustotě jenom tolik prostoru, protože je to prakticky neviditelné, my to ani nevidíme. Na obloze je tolik lodí, že je nikdo nikdy nevidí. Armáda ano, protože má všechny své radary a satelity, ale neříkají nám ani třetinu toho, co vědí, a zatím se k tomu ani nechystají. Když vidíte loď dlouhou několik mil, je to obvykle loď třetí hustoty nebo nižší čtvrté hustoty. Když je vidíte dlouhé míle, znamená to, že chtějí, abychom je teď viděli, chtějí, abychom o jejich přítomnosti věděli. Existují některé mimozemské skupiny, které jsou, jak to říct, rády obdivovány, jsou rády uctívány.
Nicholas: Jako Orioni?
Alex: Mají rádi, když jsou uctíváni, protože se živí energií. Takže se nechají vidět, chtějí, aby byli vidět, protože v mnoha případech, ať už je to strach nebo obdiv, je to pořád energie. V páté dimenzi nemáte přítomnost ega, jako máte v nižší čtvrté hustotě a jako vidíte převážně zde ve třetí hustotě. Jejich poslání - tyto bytosti v páté dimenzi prošly všemi těmi evolučními duchovními fázemi až do místa, kde je nyní celá jejich existence rodinou, a tak vnímají své rasy a službu druhým. A tato služba ostatním zahrnuje velké množství mentorského učení, když je ten správný čas a určitá civilizace je otevřená tomu, aby se znovu naučila, co realita vlastně je a co realita není, což je místo, kde se právě nacházíme. Celý tento vzestup do páté dimenze vědomí je o tom, že nyní chceme poznat, co realita skutečně je, protože jsme již okusili, co to není, což bylo zotročení, nemoc, chudoba, strach a otroctví. Všechny tyto věci, s nimiž se lidstvo muselo potýkat posledních 10 000 let.
Nicholas: Jaké jsou jiné bytosti? Jsou tam jiní lidé jako my nebo nám podobní? Jaká je jejich agenda a různé energie? A pak taky lidé potřebují vědět, že jsou dobří, ale že jsou i zlí. Jsou takoví, o kterých věřím, že Orioni manipulovali naše vlády, které dělaly lidské oběti a dělají všechny tyto věci. Nutí nás divit se, že lidé nemohou dělat tyto věci, protože to nejsou lidé, jsou zlí. Takže chci přejít k různým typům životních forem a pak budeme mluvit více o Androméďanech, jakým životem žijí, jejich životním stylu, jejich víře, jejich ambicích.
Alex: Když mluvíme o rozmanitosti tady na Zemi, jež máme obrovské množství, tak v celém Vesmíru jsme pravděpodobně jedna desetina procenta, pokud jde o rozmanitost. Myslím tím, že je tam 100 bilionů galaxií, jen v naší sféře třetí hustoty jsme jich napočítali 100 milionů. Takže je tam víc života, než si vůbec dokážeme představit. Teď prakticky každý ekosystém, a to mluvíme o typu E, což by byl pozemský typ, můžeme mluvit o plazmě, můžeme mluvit o kyselině sírovodíkové, o každém známém periodickém minerálu v naší tabulce. A pak ještě další, protože na našem Měsíci máme minerály, které jsme nikdy předtím neviděli, ani nevíme, co to je, a nacházejí věci také na Marsu. Vesmírné síly (Space Force), které jsou na Marsu a kolonie na Marsu, nacházejí tam věci, které ani neumějí analyzovat. Takže život je všude. Vždycky se najde způsob, jak se život rozšíří a rozroste, protože taková je podstata vytváření světla, vytváříte světlo s životem. Znáte staré rčení: příroda nalévá vakuum, no stvořitel chudý je vakuum (?). Pokud bude tvořit prostor, chce ho naplnit životem s energií produkující více a více světla, protože to je podstata všech věcí. Ani s temnou stranou by nemohli existovat bez světla. Problém je v tom, že někde na cestě přestali vytvářet své vlastní světlo a rozhodli se, že se potřebují živit z ostatních, tam se to zvrtlo.
Tak je tu lidský život, je tu lidský život všude, dokonce i ve vyšších dimenzích. Lidská forma je převážně fyzická - fyzičnost vědomého života na obou stranách stolu, jak na světlé, tak na temné. Lidská forma sahá, pokud vím, až do šesté hustoty, jak se známe jako lidé. Naše těla jsou jiná, jsou nejen větší, ale mají mnohem více vláken DNA, jsou aktivní, mají větší mozkové kapacity. Jejich těla se nám doslova fyzicky zde ve třetí hustotě jeví jako světlo, a v některých případech je skrz ně skutečně vidět. Ale kdybyste byli v jejich hustotě, viděli byste fyzično stejně jako my ve třetí hustotě. Protože každá dimenze, každá rovina existence má fyzično, mají klima, mají planety, mají plyny, mají rostlinný život, mají živočišný život, mají vnímavý život, mají vodní život. Mezi dimenzemi a životními formami a cíli těchto civilizací je tolik podobností. My jsme jen malým mikrokosmem mnohem většího plánu. Je zajímavé, že na Zemi, a musím tento bod zdůraznit, máme několik skupin duší, které časem spadly z vyšších dimenzionálních sfér, aby zde zažily třetí hustotu. Já to chápu tak, že život ve třetí hustotě nikdy plně nevystoupil do čtvrté a pak do páté hustoty tělesnosti a vědomí.
To, co se stalo zde na Zemi, se stalo kvůli poloze, kde se nacházíme na konci ohnivého pásu Orionu, kvůli všem různým rasám, které odsud přišly a odešly, když opouštěly galaxii, aby cestovaly do neznámých míst. Ale také kvůli Atlantis. Atlantis byla obrovská mezihvězdná vesmírná kolonie, mnoho různých ras sem bylo pozváno, aby zde zapustily kořeny a experimentovaly, aby prozkoumaly pozemský ekosystém, protože je jeden z nejsložitějších v celé naší Galaxii. Je nesmírně unikátní, a protože tu byli, docházelo k experimentům, a pak také ke křížení lidských mimozemských populací z různých hvězdných soustav s pozemskými lidskými ženami, což převážně vytvořilo z nedostatku lepšího slova hybridní rasu. Tato hybridní rasa, kterou nyní pojmenováváme homo sapiens sapiens, má genetickou výbavu 22 různých mimozemských ras. To z nás dělá galaktickou královskou rasu. Jsme jediní, u nichž nezáleží na tom, kde na této planetě se nacházíte, máte nejen genetiku, ale v naší DNA je i buněčná paměť 22 různých vesmírných civilizací. Nyní ve Francii nedávno provedli studii hypotalamu a zjistili, že v hypotalamu jsou části, které mají schopnost jít v čase do budoucnosti a přinášet informace, a také, že se dokáže vracet v čase a přinášet informace. Takže jedním z důvodů uzamčení lidstva je to, že potenciálně máme mnohem větší moc, mnohem větší schopnosti než naši otrokáři. A oni se nás vlastně báli. Báli se, že se probudíme a zjistíme, kdo vlastně teď jsme, protože patříme k těmto skupinám duší, které jsou z různých dimenzionálních rovin. Když se probudíme, vytvoříme posun vědomí ve všech těchto dimenzích, protože nikdy nejste odděleni od místa původu. Vždy jste spojeni s místem původu, všechny rozbité kousky vždy najdou cestu domů, protože se spojíte zpět s místem původu. Takže až se probudíme, až lidstvo převrátí scénář a začneme se skutečně vnímat jako jedna rasa, jedno vědomí, vytvoříme nejen genetické, ale i duchovní lodě vědomých šéfů na všech dimenzích, v nichž skupiny duší přišly, protože jsme jako kombinace, jsme knihovnou galaktické historie napříč. Když si to všechno dáte dohromady, jsme souhrnem všeho, co je právě v naší Galaxii, že ano, jen o tom zatím nevíme, protože jsme byli zatlačeni dolů, potlačeni. Udělali na nás hodně, opravdu hodně, ale to teď končí.
Nicholas: Chci se trochu vrátit k tomu, jak jsi říkal, že když tě našli na stole a ty jsi měl vedle sebe obrazovky a oni ti ukázali tvé minulé životy... myslím, jestli sis je hned pamatoval, tvé minulé životy, když jsi je viděl?
Alex: Ne, první věc, kterou jsem udělal, byla, že jsem na ně reagoval emocionálně. Bylo jich několik, kde jsem byl bojovníkem, a některé z nich nebyly na Zemi, a některé byly pozemské a řeknu, že podle energie a způsobu, jakým jsme se chovali, jsme byli rytíři. A já jsem do této chvíle vždy rezonoval s tím, že byly další životy, kde jsem nebyl člověkem. Byl jsem něčím ve vodě, nějakým typem vodní bytosti, která se utopila. A bylo mi to tak ukázáno, nevím přesně proč, ale to je první věc, kterou moje buněčná paměť ukázala. A o osm let později to bylo moje trauma, které budu muset někdy řešit. A ty další životy? Musím upřímně říct, že si je skoro nepamatuju, kromě toho, že jsem byl nějaká chlupatá věc, která byla obrovská, prostě obrovská chlupatá bestie, která bojovala s něčím, co vypadalo jako dinosauři na nějaké jiné planetě, a za mnou byli další, kteří byli stejní jako já, a bojovali jsme s těmi obrovskými dinosaury na této planetě. A kolem nohou dinosaurů byly všechny ty malé bytosti, které utíkaly jako o život ze strachu z dinosaurů, takže jsme tam byli, abychom pomohli. A to je něco, co jsem vždycky dělal už od dětství, že jsem se snažil bránit ty, kteří nemohli, a postavit se za ně, a odrazit šikanu a podobné věci.
Nicholas: Takže když jsi řekl, že jsi byl emocionálně spojený, byl jsi emocionálně rozzlobený, byl jsi šťastný, byl jsi smutný, nebo jsi byl prostě přemožen, o jakých emocích mluvíme?
Alex: Zdrcený jsem byl až několik dní po tom zážitku a k tomu se ještě dostanu. Ale během toho procesu, kdy jsem to viděl, to byl strach, hněv, důvěra, smutek, zvlášť, když jsem viděl, jak mě vynášejí, bylo to skoro, jako bych ten okamžik prožíval znovu, tehdy přímo na stole. Viděl jsem to o několik dní později poté, co ze mě vyrazili duši za to, že jsem zmizel, a já se snažil vysvětlit matce, a nešlo to dobře, co se tehdy stalo. Začal jsem si říkat, páni, co to všechno bylo, co jsem to vlastně právě zažil. Nemohl jsem si z toho dlouho dělat hlavu, protože jakkoli dlouho jsem byl s nimi, byl jsem v úplně jiné realitě. Úplně jiné, se kterou jsem naprosto rezonoval, a byl bych v pohodě zůstal, protože mi to bylo povědomé.
A já věděl, že je mi to povědomé. A pak jsem tady dole, a je to jako „nemůžeš udělat tohle, nemůžeš udělat tamto, ne, ne, ne, kam jdeš, zůstaň tady“, prostě to bylo všechno to ovládání a potlačování. A když mě to zasáhlo, pak jsem si začal říkat wow, co to všechno bylo? A procházíte různými fázemi, jestli se mi to zdálo, jestli se to opravdu stalo, jestli jsem se zbláznil, nemůžu to nikomu říct, protože by si mysleli, že jsem blázen. A to se dělo až do mých osmnácti devatenácti let. A pak měl můj táta zážitek. Bydleli jsme na severu státu New York a táta vstával uprostřed noci, aby si vzal svačinu. No a já jsem chodil do školy a vždycky jsem si četl úkoly pozdě v noci, takže pro mě nebylo nic neobvyklého usínat s rozsvíceným světlem se školní učebnicí na hrudi. Takže táta viděl, že mám rozsvíceno, otevřel dveře a řekl, že viděl, jak jsem vplul dovnitř a pak si přisedl na postel a koukal, že v rohu pokoje bylo malé světlo, a že se pohybovalo po pokoji a prohlíželo si všechny moje knihy a pak se zastavilo u mé hlavy a podívalo se přímo na tátu. A on řekl „a já jsem to viděl, že se podívalo přímo na mě“ a pak to proletělo oknem, aniž by ho rozbilo. Tak táta potichu zavřel dveře a šel dolů. A když jsem ráno vstal a šel, abych si vzal něco k jídlu, tak jsem dole našel tátu, jak sedí u snídaně, řekl jsem mu „hele, tati, co se děje?“, a on na to „hele, sport, posaď se“. A kdykoli to byla vážná debata, vždycky to řekl „sport“.
Tak jsem si sedl a táta mi řekl, co se stalo. A tehdy jsem se tátovi se vším svěřil a bylo to opravdu zajímavé, můj táta byl zbožný katolík, měl jen pár otázek: první byla jestli ti ubližují a já na to ne, oni jsou vlastně naši přátelé, oni o tobě všechno vědí tati, myslí si, že jsi skvělý, starají se o nás. A on na to, dobře, odkud jsou, a já mu to řekl, a pak se zarazil a povídá: existuje Bůh, a já na to: ano, tati, existuje, Bůh určitě existuje. A v tu chvíli bylo vidět, jak se tátovi ulevilo. A můj otec byl zbožný katolík, vždycky se modlil k posvátnému srdci, už tam nikdy nechtěl jít. A pak po letech, když byl velmi nemocný, tak jsem za ním jel na Floridu, a moje nevlastní matka (znovu se oženil), byli jsme venku a na obloze nad Floridou byla obrovská kosmická loď, což není nic neobvyklého. Takže Arlene, je jeho žena, se na mě obrátila a říká, sledovali tě. A to bylo poprvé, co jsem věděl, že o tom něco ví. Nikdy nic neřekla. Takže to věděli. Jen spousta lidí prostě neví, jak se tam dostat. Protože jakmile otevřete konzervu červů, systém víry lidí v realitu, kterou žijí, konstrukce, kterou mají o tom, kdo jsou v této realitě, se začne rozpadat, a ne každý je na to připraven. Nejsou připraveni podívat se na něco, co není to, co vidí každý den. Nebo prostě nejsou ochotni vědět, že existuje něco víc než to, co vidíte každý den. A každý má své vlastní důvody. Takže to bylo zajímavé. Byl to skutečný proces. A jak jsme říkali předtím, než jsme dnes začali mluvit, je úžasné, kolik informací se teď dostává ven. A pro ty z nás, kteří jsme začínali před 30 lety a byli jsme koonspirační magoři, podvodníci atd. Atd... jde o antikristy démony všechno to... musíme se teď přizpůsobit otevřenosti, abychom mohli otevřeně sdílet informace, aniž bychom se museli obávat imperiálních propletenců.
Nicholas: Naprosto souhlasím. Takže jsi měl zkušenost s viděním svých minulých životů, měl jsi zkušenost se setkáním s Androméďany, byl jsi na vesmírné lodi, viděl jsi, jak jsou mírumilovní, chci říct, aby bylo divákům jasné, že Androméďani jsou naši předkové nebo kde jsou jejich předkové?
Alex: Oni jsou naši předci, my jsme jejich bratranci ze třetí hustoty.
Nicholas: Dobře, mám to v úrovni hustoty. Takže jsi měl tu zkušenost, a když jsi jako dítě věděl, že musíš pokračovat v životě tady na Zemi, všechno sis pamatoval a měl jsi tu zkušenost, cítils, že trpíš tady na Zemi? Protože to byl kontrast. Zatímco my to necítíme, protože známe jen to co známe.
Alex: V mém životě byla období, kdy jsem se naprosto vzpouzel. Byla období, kdy jsem se snažil odejít, úmyslně odejít. Byla období, kdy jsem si prostě našel místo v divočině a snažil jsem se tam zůstat tak dlouho, jak jen to šlo. Když jsem žil v Malibu, kde jsem měl daňovou praxi, mluvíme o dualitě, o dichotomii, chodil jsem tam do hor Santa Monica. A tam byla jeskyně, a já si vzal jídlo, a pak jsem tam trávil třeba týden, jen já a pes. Daleko od všech, jen abych se ztišil natolik, abych mohl slyšet svou vlastní frekvenci. Musel jsem slyšet svou vlastní frekvenci. Když jsem na palubě lodi, znám svou frekvenci, je křišťálově čistá, je hlasitá a já z ní vibruji. Když přijdu sem dolů, během 36 až 48 hodin poté už svou frekvenci necítím, protože tu je hluk frekvence z bombardování mikrovlnami, a to všechno, a já neslyším svou vlastní frekvenci. A já to dnes dělám, říkám to všem, kterým mohu na webinářích, že musíte strávit nějaký čas v přírodě, abyste se uzemnili. A když jsi uzemněný, můžeš slyšet svou vlastní frekvenci, protože tam se spojíš se Zdrojem. A ten zdroj není jen Bůh, seš to ty sám. Ty sám máš přítomnost na čtvrté hustotě, páté hustotě, šesté hustotě, sedmé, osmé, deváté, desáté, možná dokonce dvanácté, protože jsi nepochybně vyvinutá bytost. Takže se můžeš znovu napojit na všechny tyto všechny momenty sebe sama ve všech těchto dimenzích. A když to uděláš, Nicholasi, když se dokážeš v tomto prostoru uzemnit, tak můžeš požádat o pomoc, můžeš požádat o vedení. Ty sám jsi povinen si pomoci, ale musíš být schopen rozpoznat informace, když přicházejí. Protože pokud jste všichni venku, nikdy je neuvidíte, nikdy je neuslyšíte, musíte jít dovnitř. A nejlepší místo na to je někde, kde je klid, kde je příroda, někteří lidé to dělají v meditaci, já musím být v přírodě. Protože já vždycky vidím Boha pokaždé, když jdu do přírody, bez ohledu na to, jestli je to stejné místo nebo ne. Nikdy to není stejné, Bůh to vždycky mění, vždycky vidím pokrok. To je důležitost tohoto okamžiku, ve kterém jsme. Protože někdo jako ty, když slyšíš svou vlastní frekvenci, můžeš si stáhnout všechny informace, které potřebuješ, přímo k sobě, tady a teď, v přítomnosti. A teď jsi posílený, teď jsi naprosto sebeposílený a troufám si říct, že kráčíš ve stejných stopách jako Ježíš nebo jakákoli jiná osvícená bytost.
Nicholas: Takže když jsi se setkal s Visayasem a Andromeďány a říkáš, že mají modrou kůži. Jaká je struktura jejich kůže, je podobná té naší, že?
Alex: Ano, je velmi podobná té naší.
Nicholas: Jaké nosí oblečení, jako my?
Alex: Ne, jejich tělesný oblek dělá všechno. A chápu, že mají jen dva nebo tři na celý život. V podstatě pro ně dělá všechno, je to ohřívač, klimatizace, čistička. Dělá všechno, chrání je před teplem, chemikáliemi, slunečním zářením, různými druhy energetických frekvencí, které mohou převládat v jejich dimenzi. A jak rostou, dostávají nový oblek a ty obleky jsou vyrobeny speciálně pro ně, každý je vyroben individuálně, aby ho mohli nosit, a je samočistící, dělá všechno. Je to pozoruhodný kus technologie.
Nicholas: Vypadají jejich obličeje jako naše obličeje?
Alex: Ano, jsou nám velmi podobní, až na to, že mají trochu větší kosti, a vzadu mají trochu delší lebku. Ne tak obrovskou, jak jsme viděli u některých egyptských, mayských nebo aztéckých lebek, vůbec to tak není. Ale je to trochu... jsou prostě větší.
Nicholas: Můžeš mi říct něco víc o jejich životním stylu? Co dělají? Vzpomínám si, že jsi říkal, že někteří z nich nikdy nebyli na svých domovských světech, protože cestují v lodích a zůstávají ve Vesmíru, a mají ty obrovské lodě, mají všechno, co potřebují, a reinkarnují se a tak. Mohl bys mi to vysvětlit, že jsou to jejich domovské světy, jejich vesmírné lodě a jak žijí a jak vidí život a co pro ně život znamená a co je jejich cílem?
Alex: No, nevím, jestli dokážu dobře odpovědět na všechny tyhle otázky. Ale z toho, co jsem vypozoroval, jsou pozoruhodně zdravá rasa, nemají mezi sebou konflikty, nezdá se, že by měli konflikty uvnitř sebe, a pokud ano, tak je řeší. Většinou jsem viděl, že jsou velmi šťastní, neustále něco zkoumají, neustále se učí. Celá jejich civilizace je postavena na struktuře, že to, co vědí nejstarší a nejmoudřejší, se učí nejmladší, a tomu říkají zákon důslednosti. Jinými slovy, oni žijí v průměru přes 2000 let, takže projít vzdělávacím programem řekněme 150 let je pro ně jako nic. Bez ohledu na to, jaká je věková skupina, a myslím, že to souvisí s kvalitou duše a jejich schopností vědět a naučit se jakékoli nové informace, které objeví nebo odhalí o své říši páté hustoty nebo čtvrté nebo třetí, všichni na palubě nebo v této civilizaci se učí to samé, co je sdíleno se všemi. Na západě, kdykoli jste šli do staré školní budovy, všechny děti se učily společně v jedné třídě, nezáleželo na tom, jaký máš stupeň. Tohle je úplně stejný princip, až na to, že to souvisí s věkem. Nezáleží na tom, jaká je tvoje věková skupina, všichni se učíte přesně to samé, to je zákon důslednosti. Když jejich mladší generace dospějí do dospělosti, mají možnost jít někam jinam, dělat něco jiného, stát se součástí jiné skupiny, řekněme jiné hvězdné lodi, která zkoumá jinou část Vesmíru, a to, co si s sebou vezmou, jsou všechny znalosti, které získali, v mateřské lodi. Takže tyto informace jdou do jiné skupiny, která pak tyto informace sdílí s jinou hvězdnou skupinou. A děti, když vyrostou a stanou se dospělými a zralými a založí své rodiny, je to přesně stejné. Takže všichni, bez ohledu na věk, jsou mentálně a duchovně přesně na stejném místě.
Oni jsou frutariáni, kteří na svých mateřských lodích pěstují nádherné sady. Na mateřské lodi, na které jsem byl, jsem viděl jen jedno patro, vlastně jsem neviděl celé to patro, protože má 800 mil dokola, a každé patro má obytné prostory a sady, a je to úplně samostatné. V parcích mají obrovské plochy a plocha, která sousedila s místem, kde bydlela Mourinhova rodina, měla 21 čtverečních mil, a všechny obytné prostory obklopovaly tuto parkovou plochu. A na vnější straně parkových ploch jsou sady a všichni se podílejí na pěstování, a pak sbírají tyto různé druhy ovoce a suší je, nebo je mohou jíst přirozeně. A když se vydávají na průzkum, na misi, vědeckou expedici nebo na záchrannou výpravu, dělají to tak, že suší ovoce a do takových malých tablet, a pak je mají na těle a zřejmě jim to poskytuje veškerou výživu, kterou by potřebují na asi jeden týden. Oni pijí vodu, mají potoky, prameny, mají ozón, nad parkem na stropě mají holografické věci, které napodobují noc a den. Jeden jejich den je ekvivalentem našeho měsíce, takže slunce je nahoře 30 skoro 33 dní. Když jsem tam poprvé přišel, nějaké ženy se ptaly Mourinha, jestli jsem v pořádku, protože nemohly pochopit, proč tolik spím, že jo. No já mám úplně jiné biologické hodiny. Takže tam je jeden den 30 skoro 33 dní a můj je 24 hodin a z toho 8 až 10 hodin spíme. Takže to nemohli pochopit.
Z lékařského hlediska mají jen velmi málo problémů, pokud nejsou zraněni při havárii nebo něčem neobvyklém. Používají hodně holografické technologie k léčení těl, které byly použity také na bytosti čtvrté hustoty, které byly mentory, které se zranily. Doslova dokáží v mžiku regenerovat končetiny. Teď o tom hodně slyšíme, že jsou medbeds, já jsem to ještě neviděl, takže nevím. Ale slyšel jsem, že jsou to velmi podobné technologie. To rád slyším, protože ta technologie už je nějakou dobu venku a musíte vědět, že ta technologie pochází od aliančních benevolentních bytostí, protože to jsou ty, které ji používají.
Pokud jde o ducha, uctívají službu Bohu. Jsou si plně vědomi, že existuje tvůrčí zdroj, uznávají ho všude, všude ho vidí, všude ho respektují. Velmi podobně jako se vyvíjeli původní obyvatelé planety. A musíte si uvědomit, že původní obyvatelé této planety věděli všechno o nebeských bratrech. Mluvili o tom, že s nimi chodí, učili se od nich, komunikovali s nimi. Můžete se vrátit k některým starým arabským knihám, o kterých mnoho archeologů a vědců říká, že jsou fikcí, ale fikcí nejsou. Je to skutečná historie, kde máte Chaldejce, kteří mluví o tom, že chodili s Titány, o nichž říkají, že pocházeli z Venuše, a že Titáni s nimi často sedávali na poradách, aby projednali věci, které potřebovali udělat se svou civilizací, rozhodovali o zákonech, jak přijímat zákony, které by byly prospěšné pro celou civilizaci, a zasahovali, pokud došlo ke konfliktu s jinou mimozemskou rasou nebo rasou reptiliánů, což se v minulosti mnohokrát stalo. Titáni by zasáhli a vyjednali by mír nebo nějaké řešení mezi reptiliánskými rasami a Chaldejci a nebo Sumeřany. Takže máme celou tuhle historii, která nám byla skryta.
A co se tím vším snažím říct, je to, že tyhle věci, které dělají, můžeme dělat lépe. Jen nám nebyla dána šance, nebylo nám to sděleno. Jsme schopni pozoruhodných věcí, jen se teď musíme dostat z vlastní cesty. Jakmile se agresoři odstraní z cesty, jediné, co by nám bránilo ve velikosti, bychom byli my sami. Takže se musíme přestat ohlížet na to, kým jsme byli, a musíme začít věnovat pozornost tomu, kým se stáváme, protože budoucnost je před námi, není za námi. A to je to, co lidstvo čeká. To je to, kam přijdeme, že budeme součástí galaktického společenství. A vzestup ze třetího do čtvrtého a pátého stupně je jen jedním krokem na této cestě, který není konečným výsledkem. Stále tu máme civilizaci, která musí dál růst a vzkvétat a vyvíjet se, a musíme se na ni začít dívat jako na celek, jako na složený celek nás všech. Takže musíme změnit způsob, jakým přemýšlíme. Chci říct, že to nebude snadné. Většina lidí nemá představu, jak žít bez toho, aby se potýkali s problémy. Jak by to vypadalo, jak byste se cítili, kdybyste mohli žít každý den, aniž byste se potýkali se starostmi o nájem, se starostmi o splátky za auto, s daněmi, s hladem. Jaké by to bylo, kdybyste nikdy nemuseli dělat nic takového, s čím byste se trápili. Co byste dělali se svým časem, kam byste soustředili svou energii, kdybyste se nemuseli starat o všechny tyto věci?
Nicholas: Určitě by to byla láska a užívání si společnosti rodiny a přátel a naplnění hledáním věcí, které naplňují naši vášeň.
Alex: přesně tak. A to všechno je součástí mentoringu, který v určitém okamžiku začne. Už vlastně začal s Vesmírnými silami, které už byly zapojeny do procesu mentoringu. Ale bude to jiné, když je to lidstvo, protože každý má jiné potřeby, každý má jiné zájmy, každý pochází z jiného kulturního místa. Takže se chystá jedna univerzálnost, která nebude vyhovovat všem, přinejmenším po určitou dobu. Ale v určitém okamžiku je záměrem přivést všechny na místo, kde se dobrovolně spojíme do jedné civilizace. Protože pak už nebude žádné donucování, udělali jsme to dobrovolně, protože jsme viděli, že je to správné. A v tu chvíli se pustíme do závodů, pak si začneme navzájem krýt záda, pak přestaneme úplně vést války a bitvy, pak můžeme začít zkoumat vlastní Galaxii a Vesmír jako zodpovědná civilizace. A naše zkušenost tady je jedinečná, můžeme toho hodně naučit ostatní rasy. Zejména se můžeme někdy vydat do jiných Galaxií a objevit civilizace, které byly na podobném místě jako my, a my bychom byli schopni vstoupit a mentorovat je a říct: podívejte, my jsme tu byli, ztotožňujeme jsme se s tím, čím procházíte. Tady je, co jsme udělali, tady je, jak jsme to překonali, tady je, jak jsme překonali myšlenku války, tady je, jak jsme překonali myšlenku měnového systému. Všechny ty věci, které mohou civilizaci polapit do pasti sebezničení.
Nicholas: Takže říkáš, že nakonec, jak se budeme vyvíjet do 5D a výš, samozřejmě s evolucí, budeme nakonec ve stejné pozici jako dnes Andromeďané?
Alex: Přesně tak, to je cíl. A je to tak trochu legrace, že se hodlají vyvíjet i na vyšší úrovně.
Nicholas: Takže co je pro ně normální, pokud jde o zábavu nebo hraní her nebo co dělají pro zábavu?
Alex: To je opravdu dobrá otázka. Oni milují vědu. Milují přírodu. Děti se učí v kruzích v oblasti parku, hrají si s přírodou, je tam spousta učení, které jsem neslyšel, protože nejsem telepat, ale všichni spolu mluví. Mají rádi hudbu. Obvykle dělají to, že vezmou hudbu z různých hvězd, planet slunečních soustav, všechno má svou frekvenci, a to, co udělají, je, že ji překryjí a vytvoří hudbu pomocí všech těch různých zvuků Vesmíru. Seznámil jsem je se současným jazzem. (smích)
Nicholas: A Michael Jackson? (smích)
Alex: Nejsou nadšeni z hudby s textem. Opravdu se jim líbí nejen klasická hudba, ale i současný jazz, protože jsem ho měl často v autě, a když jsem měl kontakt s Morenayem, řekl „to bylo velmi zajímavé, co to bylo?“ a dal jsem mu několik hudebních skladeb na kazetě nebo na cédéčku. Mají technologii, jak to vytáhnout a přehrát. Takže víš, je spousta věcí, které tady máme, které se jim líbí, a které jsou jedinečné. A jsou ohromeni tím, že ti, kteří umí tvořit hudbu, že dokážou vytáhnout tyhle akordy zdánlivě odnikud, a vytvořit něco tak krásného. A to, co se jim opravdu líbí konkrétně na současném jazzu, je, že když ho poslouchají, poslouchají emoce, se kterými ti hudebníci hrají. Ano, líbí se jim zvuk, ale ten zvuk je výsledkem emocí, které hudebník do hudby promítá, a to se jim líbí. Vidí v nás obrovskou hloubku emocí, ne jako oni, a to obdivují, alespoň tuhle část. Nemají rádi tu bojovnou část, kdy se dostáváme do hněvu, vzteku a nenávisti. To je pro ně velmi odpudivá energie, ale chápou, odkud to pochází. Hodně z toho je naučené chování regresivních/zpátečnických lidí. Ti zlí to udělali záměrně, abychom se proti nim nikdy nesjednotili, používají to k tomu, aby nás na povrchu planety rozdělili do různých skupin. Co dělají pro zábavu? Zkoumají. Všechno je o vzdělání. Oni by nikdy nenatočili film o něčem, co by předstírali pro zábavu. Vždycky je to o vzdělání, rozvíjející se učení, které jim přidává další perspektivu. A já to na jedné úrovni chápu, ale na druhé si nedokážu představit, jaké to pro ně je. Ale já nejsem bytost z páté hustoty.
Nicholas: Je to velmi pochopitelné, jací jsou, protože oni jsou všichni o energii a frekvencích a lásce a 5D a cítí různé vibrace. To dává smysl, že se více zajímají o poslech hudby, která se jim líbí, pokud jde o energii, protože to je to, na co jsou citliví více než my. Jak jsi říkal, my jsme otupělí, nic z toho necítíme kvůli strachu, a ani neslyšíme naši frekvenci, naši vlastní frekvenci.
Alex: Mohu se s tebou podělit o jeden zážitek. Dal jsem jim hudbu, byl jsem o ni požádán, a byla tam jedna konkrétní skladba od jazzmana jménem Brian Culbertson. Hodně hraje na klavír a tahle jedna konkrétní skladba se jmenuje The Journey a zhruba v části 3,28-3,33 minut hraje na klavír a dojde k takovému jakoby chrisu, není to crescendo, ale dojde k bodu, kdy hudba narůstá, a pak sešlápne klavír a vytvoří tento zvukový akord. A na lodi měli jiné rasy bytostí, které jiná expedice odněkud zachránila, a ukazovali jim archivy a nějak se objevila pozemská hudba, a když slyšeli tuhle jednu konkrétní skladbu, ten konkrétní okamžik, kdy Culbertson udeří do toho klavíru a vytvoří tenhle zvuk, se vyděsili, že takovou frekvenci nikdy neslyšeli. Ale tato konkrétní skupina, kterou zachránili, všichni vybuchli radostí, byli tak hluboce zasaženi tímto zvukem, že prostě vybuchli radostí a úctou. A prý to slyšela celá mateřská loď a cítila to, protože se to prostě rozšířilo jako světlo. A Morenay řekl, že všichni museli poslouchat tuto konkrétní píseň a tuto jednu konkrétní část a řekl, že někteří si to opravdu užili, na některé to nemělo žádný vliv, ale na tu jednu konkrétní skupinu bytostí, kterou zachránili, to mělo hluboký vliv a ty bytosti na to nikdy nezapomenou, to mi řekl. Takže člověk prostě nikdy neví, nikdy neví.
Nicholas: To znamená, že naše hudba je možná 5tiD zvuková, frekvenční, pocitová, když tohle vyvolává?
Alex: Chápeš to! Chápeš to, jsi první, kdo to pochopil, aniž bych to řekl. Přesně tak to je. My taháme... proto jsou někteří lidé ohromeni, že tahají tuhle hudbu z vyšší dimenzionální sféry a převádějí ji do sféry, do této sféry, kde ji naše nástroje mohou hrát. Je to přesně tak, její vibrace jsou mnohem vyšší než třetí hustota.
Nicholas: Protože máme DNA a schopnost tvořit, promítáme své schopnosti prostřednictvím zvuků a vizí, ale zejména zvuků, protože jsou to frekvence, které posloucháme, abychom se cítili velmi dobře. A možná je to vodítko, že jsme mnohem víc než to, co nám říkají naše současné autority.
Alex: No a právě před chvílí jsme mluvili o tom, že člověk slyší svou vlastní frekvenci. Všichni jsme frekvence, tělo je frekvence, všechno je energie a světlo, barva, světlo a zvuk, všechno, všechno, všechno tělesné je barva, světlo a zvuk. Když to rozložíte na nejjednodušší složku, všechno, co vidíte, je světlo. Vezmete tuto realitu a pak vezmete duši páté, šesté, sedmé, osmé hustoty a vložíte ji do této fyzičnosti, která je barva, světlo a zvuk. Duše vytvoří holografický otisk v DNA a to, co máte, je doslova chodící mluvící slunce, hvězda, správné vědomí, dvě ruce a chytit fotbalový míč, kopnout do míče, hodit baseballový míč, milovat, vařit, zpívat, tančit, všechny tyto věci a mnohem mnohem víc. A to je důvod, proč nám byla naše historie zatajena, abychom nezjistili kdo jsme. Proto se na nás tato darebácká skupina přiživuje už velmi, velmi dlouho.
Nicholas: Velmi zajímavé, mám tolik pocitů, jsem z toho trochu unešený, a prostě je to velmi zajímavé, opravdu si ten rozhovor užívám.
Alex: No, můžeš mi zavolat (smích).
Nicholas: Možná tě vezmu za slovo... wow wow, takže… (Nicholas se zasekl)
Alex: Podívej, budeme v pořádku, budeme v pořádku. Opravdu se blížíme k velmi vážným křivkám učení a duchovním křivkám, a co je bude dělat obtížnými, je to, že způsob, jakým jsme žili, se musí změnit. Protože systém, ve kterém jsme všichni žili, byl navržen tak, aby selhal. A ten se nyní, jak o tom mluvíme, hroutí. A nejen to, ale taky se zvyšuje naše vědomí. A kvůli zvyšování frekvence lidské rezonance i galaktické vlny, které nás zasahují, a kvůli naší vědomé evoluci se začínají měnit naše těla. Což znamená, že lékařská komunita už nebude relevantní, protože naše těla se budou měnit. Farmaceutika už na naše těla nezabírají a jsou z toho na větvi, protože znají jen starý systém, v němž se lidstvo doslova utrhne ze řetězu. Takže křivky, které přicházejí, je opuštění minulosti a uvedení se do myšlení typu „no a co kdybychom začali mluvit společně, jako společenství, jako národ, jako planeta a začali mluvit o tom, co opravdu chceme“. A spousta lidí o tom ani nepřemýšlela. Chci říct, že jsem se v průběhu let ptal spousty lidí, co vlastně chceš? A oni nevěděli. Jediné, co vědí, je, že přežívají jen tolik, aby přežili, a to je samotné přemohlo.
Nicholas: Když mluvíš o lékařském průmyslu, chtěl bych, jestli bys mohl vysvětlit to fotografování, tu technologii, kterou mají Andromedáni.
Alex: Ano, to je velkolepé. Je to software, který dělá práci, a já nemůžu mluvit o tom, co to je, viděl jsem to fungovat jen jednou a bylo to na Andromedánovi, který měl problém s vesmírnou lodí a byl zraněn. V podstatě to, co dělají, je, že pořídí snímek. Řekněme, že jsi to ty, položím tě na stůl a udělá to tvůj obrázek, a tento holografický obrázek je od tebe v tom okamžiku až zpět do početí. A pak jsou schopni analyzovat každou fázi tvého fyzického a emocionálního a duchovního vývoje. A co dokážou udělat, je... řekněme, že máš zranění, řekněme, že máš nedej bože rakovinu jater, nebo že někdo má rakovinu jater a je v terminálním stadiu a je na konci života. Co mohou udělat, je pořídit snímek, vytáhnout holografické sklíčko, kdy byla tvoje játra nejzdravější, mohou ho znovu vložit do kamery a kamera ho pak promítne zpět do tvé tělesnosti. Frekvenci a holografický snímek toho, kdy byla tvoje játra nejsilnější a nejzdravější. To doslova udělá, že játra v mžiku dorůstají a nahrazují se, myslím tím hodiny, a pak se zvedneš a jdeš pryč. Teď jsem slyšel zvěsti o holografických lůžkách med-beds, nevím, jestli jsou tak pokročilé. Mohlo by se stát, že až trochu dospějeme a budeme si jistí, že většina padouchů je pryč, že technologie nepadne do špatných rukou, dostaneme plány, jak si ji vyrobit sami. Protože na této planetě máme spoustu technologií, které se dají využít k dobrému, ani o tom nevíme, ani neznáme plný potenciál některých technologií, které jsme zpětně zkonstruovali a vyrobili z mimozemských plavidel a podobně. Protože spousta technologií, které máme, byla postavena pro zbraně na obranu. No a co se stane, když už nemusíš myslet tímto způsobem, že ano? To je další učební křivka, když už nemusíš myslet tímto způsobem, co uděláš se svou pozorností? Myšlenkou je vzít některé z těchto technologií a transformovat je do něčeho pozitivního. Nebude to vypadat stejně, ale přesto použijete komponenty k něčemu velmi pozitivnímu. Je to jen převrácení konceptu toho, kdo jsme.
Nicholas: Zmínil ses o fotografii a holografii, kdy vezmou tu nejlepší část tvého života z filmu a pak ji vloží do nějaké technologie a otisknou holograf nebo frekvenci a vrátí ti to zpět zdraví. A říkáš, že máme nějaké takové technologie, které před námi skrývají. A jak to říkáš, vzpomněl jsem si, kdy se prezident 45. Mr. T zmínil o UV světle.
Alex: To je jedna z prvních věcí, na kterou jsem si taky vzpomněl. Nevím, kolují různé zvěsti o tom, že to teď veteráni používají, a že se jim obnovují končetiny. Nevím, jestli je něco z toho pravda. V této době se objevilo tolik falešných příběhů a tolik klapek na očích, že je velmi těžké přesně vědět, jak na tom věci jsou, protože si myslím, že bílé a černé klobouky se ještě musí trochu otřást, ale zjevně se pohybujeme pozitivním směrem. Ale stále je tu několik černých klobouků, jinak by to už skončilo, ale ještě to neskončilo. Možná se blížíme ke konci. Bylo by to velkolepé, kdybychom to už měli. Protože zejména ty děti, které byly zneužívány, které našli v podzemí, zejména děti, které umírají na leukémii nebo na rakovinu, prostě není důvod, aby se něco takového dělo. A co všechny ty řeči o přelidnění? Mohli byste dát každému teď to byl Texas, ale teď byste mohli dát každému akr půdy a umístit všechna města na planetě na Aljašku a Aljaška by mohla pojmout celou světovou populaci právě teď. Je to jenom odpad, kterým nás krmí, to je všechno, je to smetí.
Nicholas: Rozhodně. Takže nakonec, kde se budeme dál inkarnovat - na této Zemi nebo na jiné planetě? Jaký je konečný cíl po tisících a statisících nebo dokonce milionech a milionech let, které přijdou později, kde je cíl pro nás, naše duše?
Alex: Pokud vím, tuhle otázku si kladou všichni ve všech dimenzích, proč je to takhle nastavené. Možná proto, že jsme se v nebi tak nudili, že jsme neměli co dělat, vypili jsme všechnu skotskou, že už nebylo co dělat. Dělám si legraci. Asi už nebylo co dělat, takže lidi jako hele, mám plán, pošleme vás zpátky do času a necháme vás začít od začátku. Nejspíš si všichni říkali jo, to je skvělý nápad. Jestli jste rami la nails, tak nečtete drobné písmo. Takže jsme spadli do času a upřímně řečeno nevím, možná se v určitém okamžiku každý z nás stane svým vlastním vesmírem a budeme mít všechny znalosti a všechny zkušenosti a všechny schopnosti, abychom to dokázali. Na tuhle otázku nedokážu odpovědět. Právě teď se pořád snažím přijít na kloub Alexovi Collierovi.
Nicholas: Myslíš, že ačkoli se inkarnujeme sem, do jiných planet a všeho možného, že se můžeme v budoucnosti inkarnovat i do minulosti?
Alex: Ano, ano, to je možné. Ve skutečnosti je tu teď několik skupin duší, které se vrátily v čase, aby napravily strašlivou křivdu. Takže odpověď zní ano. Musíš si uvědomit, že Vesmír není lineární, vůbec není lineární. Můžeš, pokud víš, co děláš, skákat tam a zpět. Například v páté dimenzi se Andromedáni mohou promítat téměř tisíc let do své budoucnosti, ale mohou se také vracet neomezeně do minulosti, dokonce i do jiných dimenzí. Je zajímavé, že tam platí stejný zákon jako u nás. Pokaždé, když se podíváš do budoucnosti, změní se. Takže kdybys to udělal znovu řekněme o několik dní později, bylo by tam něco jiného, nebylo by to úplně stejné. Takže tento konkrétní zákon převládá bez ohledu na dimenze. Chápu to tak, že na některých vyšších úrovních se tak vyladili, že už nepoužívají cestování do budoucnosti, protože ji vytvářejí v okamžiku, kdy mluví, jak žijí, už znají budoucnost, protože ji promítají a vytvářejí v okamžiku, kdy jsou. Neposílají se do budoucnosti, aby zjistili, zda se tam dostanou, pro ně je to už hotové, je to už předem dané, protože oni jako civilizace tu budoucnost sami vytvářejí. Kdežto ti, kteří stále cestují časem, tam a zpět, do čtvrté a zpět, se stále učí, kdo jsou. Jsou někým mentorováni a pak mentorují ostatní, jinými slovy, opět je to zákon konzistence. Možná nevědí všechno, ale to, co vědí, že mohou předat jiným civilizacím. A jsou povinni to udělat, aby předali informace, protože to dělá to, že všichni jsou na stejné úrovni, což je konečný cíl. A čím více sdílíte informace, tím více jste sladěni v určitém cíli nebo vědomí, vše se zdá být velmi velmi hladké a přežíváte. Není žádné přežití, vyvíjíte se velmi ladně směrem ke svým cílům. A všichni se zdají být docela šťastní, pokud vím. Jen temná strana je celá v prdeli. Nic je nedělá šťastnými, i když si vezmou všechno, pořád nejsou šťastní, nestačí jim to.
Nicholas: Kvůli egu.
Alex: A protože nic nemůže zaplnit tu prázdnotu v nich samých. Tu prázdnotu můžou zaplnit jen oni sami, ale oni ji tam nehledají. Oni ji tam ani nehledají.
Nicholas: Až zemřeme, vzpomeneme si, proč jsme sem přišli?
Alex: To se říká. Je nám ukázáno. Měl jsi jako hosta Michaela Jaco a on mluvil o tom, že měl nějaké mimotělní zážitky, kdy bojoval se zlými lidmi a zemřel ve snu a oni ho přivedli zpátky. Já jsem měl mnoho podobných zážitků, kdy jsem bojoval se zlými lidmi, doslova nestvůrami, a byl jsem přiveden zpátky dvakrát, co vím. A mnoho z nás má takové zážitky. Když jdeme spát, stále pracujeme. Naše duchovní těla jsou venku a děláme věci, které jsou většinou v nižší čtvrté hustotě. To, co se snažíme dělat, je pomoci vyčistit planetě cestu, aby lidstvo mohlo projít bariérou nižší čtvrté hustoty, kde je spousta harampádí, spousta odpadků, mrtvých duchů, démonických entit atd., aby to prošlo co nejsnáze, abychom se mohli co nejrychleji dostat do vyšší čtvrté hustoty. Protože jakmile se tam dostanete, je to skvělé. Podle toho, co jsem pochopil, už to jde hladce. Takže proto je tolik lidí neustále unavených, mohou se tam dostat, ale ráno vstanou a jsou vyčerpaní. Máš takové zkušenosti?
Nicholas: Vím, co myslíš, jo, je to fyzická nebo někdy duševní nebo dokonce duchovní únava.
Alex: Jo, vyčerpání nějakého druhu, jo.
Nicholas: A já cítím, jako že osobně mám rád svůj vlastní prostor, mám rád svou vlastní společnost a rád prostě reflektuji, naslouchám své frekvenci, jestli chceš. Nebo rád naslouchám svému nitru a buduji ten vztah, a prostě mám rád svou vlastní společnost.
Alex: No, to jsi ty, je to prodloužení/rozšíření a vyjádření tebe.
Nicholas: Doufám, že se ti to bude líbit, jo, taky jsem zjistil, že čím víc se probouzím, tím víc mě nezajímají filmy nebo hry, opravdu jsem nikdy nebyl na hry, ale víc mě zajímá učení. Jako věci, které jsem se od tebe naučil v posledních několika měsících z poslechu tvých videí. Myslím duchovně a mentálně mě to vede na krásnou cestu a to mě baví.
Alex: To je dobře, pak máš nějaký vhled do toho a to zpracovat. Nezajímají je rozptýlení, zajímá je žít realitu a vytvářet realitu, a pak vidět, jak se fyzicky projevuje, to je jejich radost, tam vyjadřují nejvíce lásky. A že se o ni mohou podělit se zbytkem své civilizace. A neexistují žádné limity, opravdu neexistují žádné limity, jen ty, které si sami klademe.
Nicholas: Kdy tě naposledy navštívil Visayas?
Alex: No, Visayas přešel na druhou stranu v září 98, takže už není v jejich tělesné podobě. Neslyšel jsem, jestli se reinkarnoval, nebo ne. Ale naposledy jsem je viděl nebo o nich slyšel před téměř sedmi měsíci, ale nikdy to nebyl žádný vzorec, protože oni jsou cestovatelé v čase. Mohl se objevit před čtyřmi měsíci, a pak bychom my dva dnes vedli jiný rozhovor. Vím, že jsou tady, opravdu vím, že jsou tady, vím, že spolupracují i s Plejáďany z páté dimenze, protože Andromedáni jsou mentory Plejáďanů. Takže všichni spolupracují. Tausetiané Alfa Centauri, je tu mnoho skupin, které mají genetické spojení s námi. Pracují tu na tom, aby se tento skok uskutečnil, protože všichni tu mají skupiny duší a musí pomáhat, jsou povinni těmto skupinám duší pomáhat. Takže budeme v pořádku, budeme v pořádku.
Nicholas: Jak bys srovnal Plejáďany k Androméďanům?
Alex: To nevím. Ale řeknu, že část problému, který teď máme s reptiliány, je proto, že Plejáďané slíbili lidstvu nějaké opatrovnictví a pak se stalo to, že Plejáďané měli občanskou válku ve svém hvězdném systému a stáhli se a lidstvo bylo hned zotročeno. Jakmile odešli, přišly jiné skupiny a zotročily lidstvo. A pak máte nějaké skupiny v Aldebaranu, které slouží sobě. Jsou to smíšené, vyvíjející se kultury i civilizace. Myslím, že když regresujete nebo potlačujete jiné civilizace, je to proto, že neznáte absolutně sami sebe. A můžete se o tom učit, ale obvykle to musíte zažít na vlastní kůži, abyste se to skutečně naučili. Mysleme na to, že existují prvky plejádského hvězdného systému pravděpodobně ve čtvrté hustotě, které se tuto lekci stále učí.
Nicholas: Nyní, pan T 45. je velmi výjimečný člověk a dnes hraje velmi významnou roli. Myslíš si, že jeho energie nebo jeho Duše, ať už si to uvědomuje, nebo ne, že jeho Duše je z Plejáďanů nebo z jiné rasy, která je zde, aby pomohla?
Alex: Nevím, nevím, odkud je. Zeptám se a uvidíme, jestli na to něco dostanu. Ale líbí se mi na něm, že je vždycky sám sebou, že je mu u prdele, co si kdo myslí, a v tom je spousta svobody.
Nicholas: To se mi líbí a taky má skvělý smysl pro humor.
Alex: Nepřekvapilo by mě, kdyby jeho Duše pocházela z budoucnosti, protože je výborný šachista a zdá se, že už zná tahy.
Nicholas: Když se podíváme na Posledního prezidenta, knihu, která byla napsána v roce 1900, a která popisuje pana T do puntíku s pátou avenue a Baronem Trumpem a tak dále, to nemůžeš vymyslet.. Já vím, že to zní otřepaně. A když říkáš o panu T, že se zeptáš, odkud je jeho Duše, koho by ses zeptal?
Alex: Moreneye. Kdyby mi řekl, odkud pochází jeho Duše, tak bych se zeptal, z jakého konkrétního systému a nebo možná skupiny duší pochází.
Nicholas: Myslíš, že až se zeptáš a budeš mít tyto odpovědi, že bychom mohli udělat další rozhovor, kde bychom o tom diskutovali?
Alex: Určitě. Doufám, že nebudeme muset čekat tak dlouho, protože netuším, kdy se mi znovu ozvou, přál bych si to vědět, ale nevím.
Nicholas: Aha, takže nikdy nemáš žádné oznámení, prostě objeví?
Alex: No já volám a ptám se pořád, hele kde jsi? Už jsem měl i případy mimo tělo, kdy jsem ho hledal a nemohl jsem ho najít. Ale většinou mi dá vědět za pár hodin. A on už tak nějak ví, co dělám. Řekne: pojď se projet, pojedeš tímhle směrem, a pak řekne: dobře, tady zahni doprava na tuhle cestu, pojedeš až na úplný konec, vystoupíš z auta a půjdeš po cestě tolik a tolik metrů. A já pak půjdu po té cestě a buď tam stojí on, někdy, ne vždycky, ale je tam paprsek světla, modré světlo, a já vejdu do toho světla, bum a jsem hned nahoře v lodi. A v okamžiku, kdy se fyzicky projevím v lodi, nacvakne mi pás, abych mohl být v jejich prostoru, je to vždycky stejné, protože vždycky musím mít pás. Takže takhle nějak to funguje. Je to velmi rychlé, je to docela fofr. Už jsem si na to zvykl. Prvních pár přemístění bylo, jako bys byl na dvou místech najednou, měl jsi pocit, že tě trhají na kusy, a pak jsi najednou na jednom místě, je to zajímavé.
Nicholas: Páni! Kdy jsi ho viděl naposledy?
Alex: Šest měsíců, tři týdny a čtyři dny.
Nicholas: A jak často se s ním vídáš? Vídáš se s ním jen náhodně?
Alex: V různých obdobích mého života byly doby, kdy jsem ho viděl třikrát za měsíc, někdy to bylo jednou za rok, nikdy to nemělo žádný vzorec. A co je zajímavé, opravdu to není množství, kolikrát jsem ho viděl, ale je to množství času, který jsem s ním strávil. Protože jakmile odsud odejdu a jsem na palubě, můžu s ním být několik dní, a pak mě pošlou zpátky za osm minut. Je to fakt super věc. Takže prostě to nepočítám jako početkrát, ale jako dobu, kterou jsem s ním byl. Bylo to těžší, jak jsem stárnul, protože jsem se nechtěl vrátit. Prostě když máš jinou perspektivu a uvědomíš si, že tohle není ono, že je něco lepšího. Celá tvoje pozornost se soustředí na něco lepšího a pak získáš zkušenost, že tady jsem něco lepšího, nechci jít domů, nechci se vracet, mě si nechej, adoptuj mě. (smích)
Nicholas: Nezažil jsem to, co ty, ale z poslechu tebe a tvých dalších seminářů a přednášek cítím, že to se mnou rezonuje. Cítím přesně, že je něco lepšího a dává mi to naději a cítím klid. A prostě cítím, že jsem požehnaný, že dělám rozhovory s tebou a mnoha dalšími skvělými lidmi. A cítím, že jsem tady, abych dělal misi, jsem uvolněný, užívám si to, co dělám, vzdělávám se a cítím mír.
Alex: No, to je dobře, protože ve své mysli jsi už vytvořil myšlenku, kterou teď musíme sdílet se zbytkem lidstva. Dát jim myšlenku, že existuje něco lepšího, že existuje něco, co můžeme všichni vytvořit, co je lepší než to, co tu máme teď. Něco, co prospěje doslova všem, nejen jednomu procentu.
Nicholas: Jestli ho uvidíš, a jsem si jistý, že ano, mohl bys mu vyřídit můj pozdrav? Vyřiď mu moje pozdravy a poděkuj mu za to, co dělají, víš, v pozadí.
Alex: Udělám to ano, rád bych to udělal, a jsem si jistý, že ví všechno o tom, co se tu teď děje. A on by nejspíš řekl: děkuji Nicholasovi za to, co dělá.
Nicholas: Děkuji, to bude skvělé. No, Alexi, byl to naprosto úžasný rozhovor. Skvěle se mi s tebou povídalo, opravdu jsem si ten rozhovor užil a moc ti děkuji. Je mi naprostou ctí, že jsi tady. Je něco, co bys chtěl říct posluchačům, než skončíme?
Alex: Vždy se modlete, abyste měli oči, které v lidech vidí to nejlepší, srdce, které odpouští to nejhorší, mysl, která zapomíná na to špatné, a Duši, která nikdy neztrácí víru v Boha. Prosím, vězte, že všichni jsme součástí Boha, přestaňte se trápit minulostí, a začněte se soustředit na to, čím se stáváme, protože to je to, co vytváříme. A pokud se soustředíte na minulost, jediné, co uděláte, je, že to vytvoříte v budoucnosti, a pokud vám to nefunguje teď, proč by vám to fungovalo v budoucnosti. Prostě to nechte být, odpusťte, zapomeňte a jděte dál. Protože všechno se mění a vy chcete být součástí té změny a kým se podle vás chcete stát, kým chcete být, a teď nejste. Teď by byl čas začít na tom pracovat a promítat si to a vytvářet si to, protože v tuto chvíli je možné všechno, cokoli. Všechna omezení jsou odstraněna, jediné, co nás bude brzdit, jsme nyní doslova my sami.
Nicholas: Dobře, děkuji ti moc Alexi, to je naprosto úžasné, děkuji moc a brzy si s tebou zase promluvím. Bůh ti žehnej.
Alex: Děkuji Nicholasi.
